Tak a jsem tu s prvním článkem týkajícím se přijímaček. Je hned o Olomouci, což bylo moje vysněné místo pro studium a přímo jsem si to tam zamilovala. Nechtěla jsem nic jiného než se tam dostat, ovšem všechno skončilo nějak jinak.
Vezmeme tak nějak popořadě průběh celkových přijímaček.
První a nejdůležitější věcí je správné vyplnění a odeslání poplatku, který v Olomouci činí 560 Kč a nejdůležitější je zaslat ho ve správném a řádném termínu a to jest do 28. února daného roku. Vyplnění elektronické přihlášky je samo o sobě velmi lehké a přehledné, pro ty, kteří si nevěří je přímo u přihlášky i video, jak správně postupovat. Další papíry, životopisy nebo potvrzení o studiu jsem zasílat nemusela.
Před přijímacím řízením obdržíte dopis, ve kterém je, kdy se máte dostavit a další podrobné informace.
A přecházíme k důležitému bodu - samotné přijímací řízení.
Přijímací řízení na UPOL je složeno z písemného testu SPF - studijní předpoklady univerzity v Olomouci, které jsou humanitně zaměřeny (moc se mi to nezdálo), potom následuje ústní zkouška, která by měla být složená z prvního kola, které se vztahuje ke znalostem z psychologie a druhého kola, ve kterém prokážete svoji motivaci a předpoklady ke studiu. Nemyslím si, že nějak důležité se o těchto věcech nějak víc rozepisovat nebo je kopírovat přímo ze stránek univerzity, když všechno najdete tady a tady.
Ovšem vrátila bych se k testové části. Zkoušela jsem si doma všechny dostupné testy a nikdy jsem neměla, tak katastrofální výsledky jako u přijímacích testů samotných. Už od začátku doma mi přišly šíleně těžké
( nejsem ten TSP typ, takže mi možná nebude souzeno se na psychologii dostat ), ale nevěšela jsem hlavu, protože jsem si říkala, že mám z domu poctivě natrénováno. Ovšem, když jsem viděla plnou aulu lidi, jdoucích jen na psychologii, tak mi začalo být lehce blivno. Když jsem si přečetla první otázky, tak se mi začaly mlžit i brýle, které jsem ani neměla a to nemluvím o tom, že na mých už tak dost pocuchaných nervech mi nepřidal ani klučina, který seděl vedle mě, kroužkoval s naprostou jistotou a sebevědomě si kroužkoval do archu, ale otřesně mu kručelo v žaludku.
No... nebudu to dál protahovat... brečet se mi chtělo už v průběhu toho testu. Při odchodu z budovy nás na každém rohu zastavovaly usměvavé studentky, které nám rozdávaly papíry o testu SPF a chtěli po nás vyplnit jaký byl. Raději jsem odmítla, protože bych jim tam musela napsat, jak na dvě věci pro mě byl a jak bych jim ten papír nejradši nacpala víte kam.
O to víc mě mrzelo, když jsem se nedostala k ústnímu přijímacímu řízení, na které jsem byla opravdu nabušená. Ani ne tolik naučená jako nacpaná vědomostma za ty roky, kdy jsem přečetla všechno možné. Můj seznam doporučené četby i knih, které tam nebyl byl dlouhý, ač zbytečný pro přijímací řízení ( já jsem na něj pyšná a nelituji žádné z přečtených knih!). Dokonce jsem měla i bohatý seznam praxe a zkušeností. Možná by mě ani tolik nemrzelo, že jsem se nedostala do dalšího kola jako to, že se setkávám na internetu v diskuzích s příspěvky jako: "Jo, to já jsem SPF udělal/a, ale k dalšímu kolu jsem nešla, protože jsem neměl/a načteno." Co to je? Tak snad se nehlásím někam, kde to takto vzdám? Zabírají tím místo akorát ostatním, kteří o to opravdu stojí. Ale když mají to štěstí, tak jim to přeji.
Samozřejmě jsem se setkala i s tím, že někteří lidé říkali, že pro ně byl test lehkým. To jim přeji a závidím, je dobré vědět, že univerzita nemá přehnané požadavky, ale jsou i tací, kteří testy zvládnou... Otázkou už potom je, kolika lidem přišel test lehký a jak ve výsledku samotném dopadli.
Budu ráda za každou Vaši zkušenost a komentář k přijímacímu řízení na UPOL.
PsychoStudent
Žádné komentáře:
Okomentovat