Možná by na úvod bylo dobré vůbec zmínit, co to psychologie je a proč se zrovna o ni tolik zajímám.
Definice je jasná, stručná, výstižná:
Věda zabývající se lidskou duší nebo věda, která studuje lidské chování, prožívání a zkoumá jejich zákonitosti, vznik, průběh a utváření.
Jejím zakladatelem je Wilhelm Wundt, který roku 1879 založil první psychologickou laboratoř v Lipsku a bla bla bla...
Tyto základní informace si všichni můžou vyhledat na googlu nebo se zeptám někoho, kdo je v prvním ročníku střední školy a má zsv.
Ale proč psychologie vlastně zajímá mě? Poprvé jsem o psychologii taky slyšela v prváku. Teda slyšela jsem o ni dřív, ale myslela jsem si, že psychologie je to samé jako psychiatrie a je cvokař jako cvokař. Teprve zsv mi umožnilo okrajově nahlédnout do opravdové psychologie a stačila jedna čtyřicetipěti minutová hodina a zjišťovala jsem víc. Během půl roku už jsem tuto vědu milovala a jediné, co jsem chtěla dělat, bylo jít studovat na psychologii.
Psychologie mi umožňuje nahlédnout do svého vlastního nitra a chápat ho, umožňuje vidět věci jinak a přemýšlet nad nimi jinak než nad nimi přemýšlí ostatní lidé.
Velké zklamání pro mě byly letošní přijímací zkoušky, na které jsem se připravovala opravdu dlouho a nepoštěstilo se. Čekala jsem asi něco trochu jiného. Určitě.
Ale kvůli jednomu neúspěchu se odmítám vzdát toho, co mám tolik ráda.
PsychoStudent